Pojištění invalidity není jen tak

Úraz nebo nemoc, které mají za následek invaliditu, představují významný zásah do života pojištěného i celé jeho rodiny. V případě, že k takové události dojde, může to někdy vést až k nucené změně zaměstnání nebo zkrácení dosavadního úvazku.

Pokud zjistíme, že se budeme muset ve zbytku svého života potýkat s invaliditou, je pro nás zásadní objem prostředků, s nimiž budeme moci reálně nakládat. Nabízejí se přitom pouze dvě cesty, jak lze tuto situaci řešit: spoléhat se na pomoc státu, nebo být „zabezpečený“ v podobě životního pojištění a dostatečné výše vlastního majetku.

Jak vysoké jsou státní dávky?  

Celkové výdaje na invalidní důchody dosáhly v roce 2021 téměř 53 miliard korun. Pro ilustraci: průměrná měsíční výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně činila v prosinci uvedeného roku 13 422 korun, u II. stupně invalidity 8 942 korun a u nejnižšího stupně 7 642 korun.

Z oficiálních dat je zřejmé, že v Česku sice existuje vysoký počet vyplácených invalidních důchodů, jejich průměrná výše je ale především u nejnižšího stupně opravdu nízká. Rozhodně se tedy nedá říci, že by měla stačit k pokrytí nákladů jednotlivce, natožpak celé jeho rodiny.

Nejvíce poškození bývají poplatníci s vysokými příjmy, protože z veřejných prostředků neobdrží adekvátní poměr vzhledem k částce, kterou odváděli do státního rozpočtu. Získat od státu výplatu invalidního důchodu představuje navíc běh na dlouhou trať. Jak jsme si mohli přečíst v řadě článků i zpráv samotného Ministerstva práce a sociálních věcí, docházelo loni k výraznému zpožďování při přiznávání důchodů, včetně těch invalidních.

Problematika invalidního pojištění si zaslouží pozornost v každé době. Zabezpečení v podobě životního pojištění a dostatečné výše vlastního majetku se proto rozhodně vyplatí.

Roman Míka, analytik životního pojištění Broker Consulting