Petr Šimčák: Dobrá investice je v zásadě nudná

Podle Šimčáka přispívají k nepochopení situace některé on-line aplikace, které se snaží přeskočit nudnou fázi a ženou investory do světa tradingu. O tom ale investování není. „Dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění,“ vysvětluje.

Během prudkého růstu inflace se pozornost řady lidí upnula právě k investicím. Je zájem pořád velký, nebo už ochladl?

Myslím, že neochladl. Nicméně Inflace byla spouštěčem především pro investice do tradičních konzervativních nástrojů. Viděli jsme obrovský přítok peněz do fondů peněžního trhu, tedy do repo fondů. Před inflací sice nikoho neochránily, ale lidé byli rádi i za sedmiprocentní úrokovou sazbu. Druhá velká vlna pak přišla ve chvíli, kdy úroky začaly zase klesat. Lidé hledali další nástroje a ve větší míře znovu objevili nemovitostní fondy.

A další investiční nástroje? Měnilo se nějak chování investorů?

Poměrně hodně peněz potom investoři poslali také do dluhopisových fondů, které najednou nabízely vysoký výnos. To bylo zase atraktivní hlavně v době, kdy už úrokové sazby začínaly pomalu klesat, protože u dluhopisů je výnos fixovaný na delší dobu. Tam jsem nějakou změnu v chování viděl. Ale třeba u akcií se nic významnějšího nedělo, zvýšený zájem tam s inflací nesouvisel.

Přesto se Češi pomalu učí do akcií investovat. Co tedy zapříčinilo větší zájem, když ne inflace?

Hodně tomu pomáhá penzijní reforma, takže dlouhodobý investiční produkt a dynamické penzijní fondy. Je tam státní podpora, příspěvek a daňová úspora, zároveň je to celé konstruováno jako skutečný investiční produkt. Myslím, že i díky tomu se tady postupně podaří vybudovat ten správný mindset, kdy bude investování součástí standardní finanční hygieny.

Je větší zájem daný i mladou generací, která přichází na investiční trh?

Myslím že určitě. Mladí lidé začínají chápat, že budoucí penze je víc než kdy dřív v jejich rukou. A i když třeba zatím samotnou penzi řešit nechtějí, je pro ně stále běžnější budovat si úspory a investovat je na akciovém trhu. Hodně tomu pomáhají některé on-line obchodovací platformy, protože akciový trh je díky nim přístupný za zlomek ceny, navíc tam nejsou další náklady. K některým platformám bych ale měl pár výhrad, protože hodně lidí tam přeskočí kapitolu, kdy se učí investovat, a skočí rovnou do kapitoly, kdy se z nich stanou spekulanti a tradeři. Začnou rovnou obchodovat s akciemi, ETF, kryptem nebo pákovými produkty – a přitom ani neznají rozdíl mezi investováním a spekulováním. Přitom základem portfolia by vždy měly být dobře diverzifikované fondy. Samostatné akcie a další instrumenty jsou až jakousi nadstavbou.

Takže potřebujeme větší finanční gramotnost?

Samozřejmě, ale to je u nás nekonečný příběh. Každý by měl začít tím, že se naučí odkládat si deset až dvacet procent příjmu a sepíše si plán. Pro začátek stačí, když si projdete sedm typických mentálních kategorií. Z toho vám pak vypadnou konkrétní investiční cíle, optimální investiční horizonty, a tedy i nejvhodnější nástroje.

Jaké kategorie to jsou?

První je pohotovostní rezerva. V zásadě jsou to peníze, které si chci našetřit pro případ nouze. Ty musejí zůstat na spořicím účtu. Druhá mentální kategorie je dlouhodobější rezerva na horizont tří až pěti let. To je pořád málo na akcie, ale už tam může dávat smysl dluhopisový nebo nemovitostní fond. Další kategorií jsou pak dlouhodobé investice, kde už je horizont dostatečně dlouhý na akcie. Čtvrtá kategorie se týká dětí, kterým obvykle chceme spořit na vzdělání nebo obecně na vstup do dospělého života. Každý začíná spořit jindy, ale v principu je tam horizont deseti až dvaceti let, takže zase ideálně pravidelná investice do akcií. Následuje kategorie týkající se vlastní penze. Horizont se zase liší podle toho, kdy to začínáme řešit. Obvykle to ale bude alespoň patnáct až třicet let, takže klasický akciový produkt, možná v kombinaci s nemovitostními produkty. Šestá kategorie je mezigenerační předání kapitálu, kde se zase dostáváme na akciový horizont. Poslední kategorií jsou potom právě spekulace. Na těch není nic špatného, přicházejí ale na řadu teprve tehdy, když jsou pokryté všechny ostatní kategorie, které jsou pro nás relevantní.

Jak s tím souvisejí zmíněné aplikace? Proč se tam investoři stávají spíš spekulanty?

Myslím, že některé aplikace jsou konstruované především na aktivitu, takže na trading, burzovní obchodování. Snaží se přeskočit nudu a nabídnout uživateli větší zábavu. Přinášejí tipy, kam investovat, co se teď vyplatí koupit a podobně. Snaží se ho zkrátka vtáhnout do každodenního dění. To ale není investování, protože dobrá investice je v zásadě nudná a její výsledek nezávisí na tom, jestli máte pravdu, když předpovídáte další dění. Když se mě někdo ptá, kam letos investovat, obvykle odpovídám, že nejlépe do toho samého jako loni nebo příští rok. Největší nebezpečí je začít v lednu investovat podle toho, jaký je na ten daný rok výhled. Tím se mentálně přehoupávám do spekulace.

Čekají na začínající investory ještě nějaké nástrahy?

Je jich spousta, řada z nich přitom souvisí se strachem, nebo naopak chamtivostí. Existuje koncept takzvané behaviorální mezery. Ten říká, že člověk se sám, svou vlastní aktivitou „okrádá“ o přibližně 1,5 procenta ročně. Může to být třeba tím, že při propadu investici v panice prodá s tím, že ji do budoucna případně zase koupí. Správně by to měl přitom udělat přesně naopak. Dalším velkým zdrojem mezery je fakt, že i když člověk dobře koupí, se ziskem prodá příliš brzy, zatímco investice dále roste. To nezní tak nebezpečně, ale na dlouhém horizontu je to vražedné. I to je důvod, proč si myslím, že dává smysl využít odborné konzultace, kde s vámi sestaví plán a pomohou udržet disciplínu i v těžších dobách. Když je tam dobře nastavená struktura odměňování, investor může spíše získat.

Zdroj: Newstream.cz (redakčně upraveno a kráceno)