Nový investiční režim v praxi
Vyšší sazby, geopolitika i dominance technologických gigantů mění pravidla hry. Investiční ředitel Broker Consulting Petr Šimčák popisuje, jak se v novém investičním režimu mění strategie, proč se vracejí dluhopisy a kde hledat příležitosti pro příští dekádu.
Mluví se o tom, že jsme vstoupili do nového investičního režimu: vyšší sazby, geopolitika, koncentrace kapitálu kolem technologických vítězů typu Nvidia. Co dnes musí investor dělat jinak než před pěti lety?
Vidím tři posuny. První je širší mezinárodní diverzifikace – méně se upínat jen na Ameriku, která byla vítězem poslední dekády, a dávat větší prostor „zbytku světa“. Druhý je návrat dluhopisů a peněžního trhu: po období nulových sazeb se znovu vrací prostředí, kdy konzervativní výnos dává smysl. A třetí je aktivnější práce s měnovým rizikem, zejména přemýšlet o dolarové expozici a případném zajištění.
Objevuje se teze, že se část kapitálu začíná přesouvat z USA zpět do Evropy. Je to strukturální trend, nebo krátkodobý pohyb?
Je ještě brzy dělat velké závěry. Spíš než „odchod z amerických akcií“ vnímám globální debatu o americkém státním dluhu a zároveň rostoucí důraz investorů na otázku, jak držet americký trh, ale nemít dolarové riziko. Měnové zajištění je dnes téma napříč světem.
Současně je tu i méně viditelný posun: změna v tom, jak jsou Spojené státy vnímány jako „automaticky nejlepší“ destinace pro špičkový výzkum. Nejde ani tak o odchod těch, kteří už v USA jsou, ale spíš o menší zájem těch, kteří by tam dřív mířili. Dopady se ukážou až s odstupem deseti a více let.
Pokud byste měl vybrat jedno dominantní globální téma příštích let — byla by to umělá inteligence, deglobalizace, energetika?
Kdybych si měl vybrat jedno téma, je to energetika. Umělá inteligence je viditelná, ale zároveň znamená obrovskou poptávku po energii. Datacentra potřebují velké objemy i stabilní zdroje, takže klíčová bude kombinace nových zdrojů a infrastruktury od obnovitelných přes plyn až po jádro. Zároveň platí, že „stará ekonomika“ jako průmysl nebo energetika je v indexech dlouhodobě podvážená. Kdo drží jen tržní portfolio, může tato témata přehlížet. A když dnes někdo říká „chci investovat do AI“, velkou část už získává skrze index. To, co naopak index nedává, jsou infrastrukturní a „tvrdé“ projekty, které mohou v dalších letech nabývat na významu.
Jaká je podle vás nejdražší investiční chyba, kterou Češi systematicky opakují?
První chyba je, že lidé nerozlišují investování a trading. Směšují dlouhodobé budování majetku s krátkodobým obchodováním. To bývá drahé, protože v tradingu musíte správně načasovat trh, zatímco v investování hraje ve váš prospěch čas.
Druhá je absence plánu. Místo aby stavěli portfolio podle cílů, hledají „co letos pojede“ nebo čekají na ideálni okamžik. Přitom platí, že víc peněz se ztratilo čekánim na korekce než v samotných korekcích.
A pak je tu psychika. Portfolio je jedna věc, ale ustat ho v době kolísání věc druhá. V Česku často vidíme kombinaci peněz na účtech a vedle toho trading. U mladších investorů navíc platí, že si snadno spletou rostoucí trh s vlastní genialitou.
Zdroj: Euro Platinum
