Libor Bouček: Šetřit a myslet na budoucnost je znakem zodpovědnosti

Přečtěte si rozhovor s moderátorem Liborem Boučkem o jeho financích, spoření na důchod a dalších otázkách, které jsou pro spokojený život tak zásadní.

Co si myslíte o finanční gramotnosti Čechů, je dostatečná?

Myslím, že ve srovnání s okolním západním světem nikoliv. Přijde mi, že jsme se tu měli relativně dobře, a i když jsme nemuseli absolvovat příliš změn, každý rok se životní úroveň zvyšovala. V takovém koloritu je naprosto běžné, že člověk řešení budoucnosti odkládá. Z velké části to ovšem byla iluze, protože takový růst nikdy v historii netrval věčně. Po covidu, což byl první z civilizačních šoků, je finanční gramotnost velkým tématem, a to i pro banky. Za pomyslných pět minut dvanáct se nyní snažíme dohnat vše, co jsme měli dělat dávno.

 Co bychom kromě toho měli dělat, abychom zvýšili svou finanční gramotnost?

Zapojit selský rozum, přiznat si, že šetřit a myslet na budoucnost je znakem zodpovědnosti nejen za sebe, ale za celou rodinu. A především se obracet na autority a důvěryhodné zdroje. Je opravdu nejjednodušší najít si finančního poradce, u kterého není na špičce boty vidět, že jeho rada je jen cestou k ještě špičatější botě.

Na jaké autority se obracíte vy?

Díky dlouhodobé spolupráci s Broker Consulting a tomu, že se coby moderátor v oboru pohybuji téměř dvě dekády, se snažím doplňovat si vzdělání průběžně. Ale vzhledem ke komplexnosti světa financí spoléhám na Petra Kopeckého, ve kterém jsem našel zkušeného, konzervativního a solidního lékaře domácích financí. Nezískávám od něj rady jen pro své peníze, ale pravidelně rozebíráme souvislosti, což vnímám jako nejcennější část naší spolupráce.

Určitě jste narazili i na téma důchodu. Připravují se na něj Češi dostatečně?

Myslím, že ne. V horizontu 10 let nás čeká skutečně velmi temné ekonomické období. Důchodová reforma, která by prošla a která by nějakým způsobem zohledňovala neúprosnou demografickou křivku, v Česku neproběhla. Razantní krok nechce udělat žádná vláda, protože téměř každý rok jsou volby, kde se musí líbivými hesly bojovat o přízeň voličů. Tenhle cyklus je obrovským limitem marketingové demokracie, ve které žijeme v tomto století. Máme v hlavě mylnou představu, že se o nás postará stát. Nepostará, je to na každém z nás. Možná se objeví hlasy, že někdo nemá z čeho šetřit. Jsem ovšem bytostně přesvědčený, že až 85 procent domácností v Česku úspory na důchod najít může. Jen to bude trochu bolet. Tahle malicherná bolest je ale nic ve srovnání s tím, co přijde v pozdějším věku.

Jak se na důchod připravujete vy?

Jsem konzervativní, což vám Petr Kopecký může potvrdit. Investoval jsem do dvou nemovitostí s tím, že jedna je volnočasová a do jisté míry investiční. Dále mám v portfoliu standardní mix investic v podobě nemovitostních fondů, akciových trhů a dluhopisových fondů. Na investice do moderních komodit, jako jsou kryptoměny nebo NFT, jsem zbabělý, což možná souvisí s věkem. Myslím ale, že zmíněné dlouhodobé investice jsou vhodným nástrojem pro můj důchod.

Jakým způsobem jste si spořil, než jste se tohle všechno dozvěděl?

Žil jsem životem bezstarostného třicátníka, který se těšil z toho, že je každý rok lepší než ten předcházející. Obletěl jsem svět, leccos ochutnal, držel si jeden byt a taky se dvakrát rozvedl. Tudíž si myslím, že to bylo převážně živelné a nesystematické. Vrozená opatrnost mi zamezila v šílených investicích. Nepustil jsem se do projektů se zaručeným úspěchem v oblastech, kterým nerozumím, takže jsem netratil, ale teprve nyní jsem systematik a většinu příjmů investuji.

Ze statistik vyplývá, že 73 procent lidí si na důchod začíná spořit až v 50 letech. Co si o tom myslíte?

Máme za sebou víc než tři dekády konjunktury, kdy se navíc veřejným prostorem neustále nese, že se stát o důchodce postará. Teprve po padesátce ale mnozí zjišťují, že to tak není, a na poslední chvíli začínají spořit. Myslím, že je to opravdu pozdě. Za 15 let, až budou padesátníci skutečně senioři, ocitnou se v nelehké situaci, kdy snadno uvěří řešením šílenců, co se budou ucházet o jejich hlasy. A přitom stačilo spořit dřív a zbavit se závislosti na státu.

Jaká nabídka spoření vás osloví, podle čeho si vybíráte?

Dívám se na to, kdo je autorem nabídky. Sleduji výnosnost, která má mít smysl na obou stranách. Musí být výhodná, ale nesmí slibovat nesmyslnou výši. Vždy mě zajímá výhled na 20 let. Vzhledem k tomu, že mi je 42, vím, že když vše půjde dobře, budu ještě za 20 let ekonomicky aktivní.

Na co si dáváte pozor, abyste nenaletěl podvodníkům?

Mám Petra a myslím, že po těch letech umím rozklíčovat boudu. Nenaletím na nesmysl, protože jsem si vědom, že peníze člověk musí vydělat. Investice jsou jen doplňkem k samotné práci.

Starší lidé se většinou investovat bojí. Jak jsou na tom třeba vaši rodiče?

Tátovi bylo 80, mamince o šest let méně. Oba byli blízko privatizaci a transformaci naší ekonomiky na konci století. Mají velmi dobré a dlouhodobé portfolio, které udržují a lehce rozšiřují. I oni jsou konzervativní a vzhledem k tomu, že vidí výsledky po 30 letech, rozhodně strach z investic nemají. Ale vzhledem k věku je jasné, že jsou ve fázi, kdy si naopak úspěchy svých dřívějších investic můžou užívat.