Eva Perglerová: Podstatný není vrchol, ale cesta, která k němu směřuje

Eva Perglerová v rozhovoru vysvětluje, že nejdůležitější je, aby panovala mezi klientem a konzultantem oboustranná důvěra a respekt. Co dalšího nám ještě prozradila?

Od kdy můžeme hovořit o tom, že jste začala jezdit na klasické cestovatelské expedice?

První větší expedicí byla cesta do Kolumbijských hor, které jsem se zúčastnila v roce 1996. Od té doby si troufám říci, že mě cestování a horolezectví začalo doslova fascinovat a zcela mě pohltilo. Každý rok se pravidelně někam podívám. Když jsem jen s kamarádkou vylezla na Aconcagua (hora v Argentině – pozn. redakce), která měří 6961 metrů nad mořem, připadalo mi to celkem lehké. A to rozhodlo! Poprvé jsem si uvědomila, že je můj sen, tedy zdolání všech sedmi nejvyšších vrcholů jednotlivých kontinentů, reálný. Jsem v horách šťastná. Podstatný přitom není samotný vrchol, ale cesta, která k němu směřuje. Cesta je cíl.

Jak složité bylo na všechny tyto vrcholy vylézt?

Zdolání všech sedmi vrcholů Koruny planety neboli Seven Summits, je horolezecká výzva, která byla poprvé definována v 80. letech minulého století amatérským horolezcem a podnikatelem Richardem Bassem a následně modifikována legendárním horolezcem Reinholdem Messnerem. Na pomyslném začátku mé cesty byla velká expedice do Keni a Tanzanie. Vystoupala jsem zde na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. O dva roky později jsem zdolala vrchol francouzsko-italského Mt. Blancu. A to už pro mě bylo první opravdické lezení, při kterém jsem propadla kouzlu ledovců. Na vrchol Austrálie a Oceánie, na horu Carstensz Pyramid, jsem vystoupala v roce 2013. Jednalo se o trek k hoře přes území domorodých kmenů, kde stále v podstatě trvá doba kamenná. To se už začal rodit plán na zdolání nejvyšší hory planety – Mt. Everestu. Ještě předtím to však byl nejvyšší vrchol Jižní Ameriky –Aconcagua. Kvůli Mt. Everestu jsem musela tvrdě trénovat. V zimě jsem jezdila dvě hodiny denně na rotopedu, což jsem prokládala venkovním během a plaváním. Letos v lednu jsem vystoupala na Vinson Massif, nejvyšší horu Antarktidy. V červnu následovala severoamerická Denali, známá také jako Mount McKinley. To byl jeden z mých nejtěžších kopců. Hlavně kvůli drsným podmínkám, jež při výstupu panovaly. Pomyslnou třešničkou na dortu byl poté už kavkazský Elbrus, na který jsem se dostala necelý týden po mých padesátých narozeninách. Vedle toho jste ale také absolvovala expedici na jižní pól… Bylo to něco úplně jiného, než jsem do té doby zažila. Nekonečná krajina ledu a sněhu doplněná navíc polárním dnem, kdy svítí sluníčko i o půlnoci. Absolvovala jsem osmidenní cestu na lyžích, která byla dlouhá 120 kilometrů. Každý jsme táhli saně těžké 60 až 70 kilogramů s kompletním vybavením, včetně stanu, vařiče a jídla. Součástí této expedice byl na závěr výstup na nejvyšší horu Antarktidy Vinson Massif, která se tyčí v nadmořské výšce 4892 metrů nad mořem.

Jste rovněž dlouholetou klientkou Broker Consulting. Proč je podle vás důležité, aby měli lidé vlastního konzultanta?

Snaží se pomoci s financemi či pořízením nemovitosti a nabídnout optimální řešení pro cíle, které si společně nastavíme a které vedou k finanční nezávislosti klientů. Pokud se může navíc opřít o silné a profesionální zázemí a dobrý tým, jako je tomu u Broker Consulting, tím lépe.

Podle čeho by se měli lidé rozhodovat, jakého konzultanta si vyberou?

Důležité je určitě doporučení od známých nebo spolupracovníků. Velkou roli hrají také jeho předchozí zkušenosti. Dobrý konzultant by měl být schopný zanalyzovat, v jaké situaci se jeho potenciální klient zrovna nachází, a navrhnout mu odpovídající řešení. Měl by zároveň umět upozornit na případná rizika, která s tím mohou být spojena. Myslím si, že konzultant by měl být s klientem v pravidelnějším kontaktu a vědět, zda se u něho mezitím situace nějak nezměnila. Tím nejdůležitějším je pak podle mě oboustranná důvěra a respekt.

V čem podle vás tkví hlavní výhody konzultanta, s nímž spolupracujete?

Brokeři mají výborný návod na to, jak by se mělo s klienty a investicemi pracovat. Vyplní s vámi dokument, v němž se stanoví, jaký objem peněz a na jak dlouho chcete investovat a jaký typ investora vlastně jste. Konzultantka mi dokáže nabídnout různé možnosti investic napříč trhem. Musím říci, že je po pracovní stránce opravdu výborná. Je to navíc moje úžasná kamarádka. Absolutně jí věřím a můžu se na ni spolehnout.

Jste spíše opatrnou investorkou, nebo se pouštíte také do operací s vyšším rizikem?

U peněz, které právě teď zrovna nepotřebuji, se nebojím vyššího rizika.

Spoříte si už také na důchod?

Mám Dlouhodobý investiční produkt, tedy DIP. Oproti tradičnímu „penzijku“ nabízí pružnější možnosti investování s vyšší možností zhodnocení.

Zdroj fotografie: Archiv Evy Perglerové