Předplacené poplatky: problém nebo řešení?

Tento článek, který původně přinesl magazín Fondshop.cz, ukazuje, že správně nastavená spolupráce s poradcem může i přes vyšší náklady přinést dlouhodobě lepší výsledky než „levné“ investování bez odborné podpory.

Téma nákladovosti investičních produktů je dlouhodobě předmětem řady diskuzí, které ještě akcelerovalo spuštění dlouhodobého investičního produktu (DIP). Zvláště citlivým tématem jsou vstupní poplatky v předplacené variantě, ke kterým se ostatně svého času vyjadřovala i Česká národní banka (ČNB). Nejen to vedlo v řadě médií i na sociálních sítích k polemice o jejich výhodnosti. Cílem tohoto článku je zhodnotit roli předplacených poplatků nejen z pohledu jejich čistě matematické výhodnosti, ale v širším kontextu. Ten zpravidla ve výše uvedené diskuzi chybí. Podotkněme, že oba autoři se dlouhodobě pohybují v oblasti finančního poradenství, jak provizního, tak honorářového.

Co máme tedy s dosavadním diskurzem ohledně poplatků za problém? Bohužel je v naprosté většině případů založen na značně idealistických výpočtech, předpokládajících, že běžný český investor bude investovat stejně s využitím profesionálního investičního poradenství, jako bez něho. Pro naprostou majoritu investičních poradců jsou totiž předplacené poplatky základním zdrojem odměny za jejich činnost. A právě v tom je problém: v kontextu běžného (nejen) českého spotřebitele jde o dvě zcela odlišné situace. Jak ukážeme dále, se značným dopadem na výsledek a objem investičního účtu na konci horizontu.

Behaviorální mezera a poradenská alfa

Málokdo si to sám od sebe připustí, ale data mluví jasně. Běžný retailový investor v naprosté většině případů vykazuje tzv. behaviorální mezeru (behavioral gap), tedy nižší míru výnosnosti svých investic oproti srovnatelnému tržnímu indexu, resp. proti výkonnosti fondu, do kterého investuje. Čím to je?

Na vině jsou behaviorální zkreslení popsaná nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, psychologem Danielem Kahnemanem: averze ke ztrátě, stádní efekt, instinkt urgentnosti (recency bias), ukotvení, přehnaná sebedůvěra či iluze kontroly. Prakticky se bohužel většina běžných investorů dopouští ve svých portfoliích základních chyb, která by profesionál málokdy udělal. Prodává po poklesech, nakupuje na vrcholu. Nebo i když koupí výhodně a trhy rostou, tak příliš brzy prodá a trhy rostou dále. To jsou dva příklady, které mluví za vše.

Také akademická literatura se věnuje tomuto fenoménu. Friesen a Sapp (2007) vypočítali, že skrze načasování nákupů a prodejů si individuální investoři u akciových podílových fondů snižují výkonnost v průměru o 1,56% p.a. Pro tento rozdíl se vžil zmíněný název „behaviorální mezera“. Metodicky měřili autoři rozdíl mezi výkonností fondu (práce portfolio manažera) a výkonností průměrného investora v tom stejném fondu, která navíc zohledňuje vklady a výběry investora. Studie ukázaly špatné výsledky investorů jak u aktivně řízených, tak u pasivních indexových fondů.

K podobným výsledkům došlo mnoho dalších autorů a akademických studií. Za zmínku stojí ještě Barber & Odean (2000), kteří došli k podobným výsledkům při obchodování s jednotlivými akciemi, nikoliv  s fondy. A navíc, autoři zjistili, že behaviorální mezera je řádově vyšší u často obchodujících investorů proti těm, kteří s akciemi obchodovali málo.

Investiční poradenství pomáhá řadu těchto fatálních chyb korigovat a nejde jen o teorii. Společnost Vanguard (2020) ve své studii identifikovala průměrný roční výnos až o jednotky procentních bodů vyšší, využil-li investor profesionálního poradenství. Tzv. poradenská alfa byla pozorována ve třech kategoriích: tvorba portfolia v rámci plánu, wealth management a behaviorální koučing. To je první faktor, který je třeba vzít v potaz. Vanguard ji v USA kvantifikoval na 3% p.a. Z toho část připadající na behaviorální koučing odhadl Vanguard na 1,5 % p.a., což je v souladu s akademickými studiemi.

Konzervativní český investor

Jestli je něco specifikem českého prostředí, tak je to extrémní konzervatismus při skladbě finančního portfolia. Stačí zmínit stovky miliard stále iracionálně uložené v tzv. transformovaném penzijním připojištění, které díky legislativnímu nastavení a díky mnoha letům nulových úrokových sazeb neměly nejmenší šanci přinést střadatelům žádné zhodnocení. Totéž potvrzují i statistiky Ministerstva financí (2025) v pravidelné Zprávě o vývoji finančního trhu. V dlouhodobých úsporách domácností dominují běžné krátkodobé depozitní produkty.

Jistě, ve statistice bankovních účtů mohou figurovat i krátké peníze a běžný pracovní kapitál. Ano, poměr se v čase lepší. Ale i tak jde o zásadní faktor, který bude odlišovat domácnosti využívající služeb investičního poradce od těch ostatních. Právě ochota investovat bude zásadně vyšší u první z nich, jak by řekl škarohlíd: aby přece dosáhl poradce na provizi.

Podstatná je alokace, poplatky až v druhé řadě

Pomineme-li extrémní hodnoty, pak jsou poplatky ve standardní výši u investic až druhořadým problémem. Tím prvním je kvalita investiční alokace a vůbec rizikový apetit. Tedy ochota podstoupit (tržní) riziko a investovat, pokud možno bez zásadních behaviorálních chyb typu prodeje po poklesech či nákupy na vrcholu.

Je proto fatálně mylné porovnávat prostoduše obdobné investice s poplatky a bez poplatků s cílem objevit zjevné: že v takovém srovnání varianta s poplatky vydělá méně. To je sice možná mediálně atraktivní a vyrobí to hezký titulek a mnoho „lajků“ na sociálních sítích, ale pomíjí to zásadní širší kontext. A sice, že průměrný klient bez odborné podpory prostě dosáhne na podstatně menší výnos ze svých dlouhodobých investic. Pokud tedy vůbec investovat začne.

Cílem našeho textu, samozřejmě, není glorifikace poplatků či jakéhokoliv modelu investování. Je zcela fér říci, že pokud bychom měli co do činění s  investorem, který má racionální vztah k riziku a je schopen dosáhnout na poradenské zhodnocení sám, poplatky pro něj budou jen „mrtvý“ náklad. Stejně tak tomu bude, i pokud poradce nepřinese přidanou hodnotu a půjde mu pouze o sběr provize. Ale ruku na srdce, prvních případů je mezi českou populací naprosté minimum. A tomu druhému by přece měly zabránit stovky paragrafů a výkladových sdělení, které dnes investiční poradenství regulují.

Je proto s podivem, že se orgán dohledu nad finančním trhem komunikačně věnuje právě oblasti poplatků u investic, které umožňují dosáhnout na regulovanou poradenskou službu masám spotřebitelů. Zda by neměla být daná péče věnovaná předplaceným poplatkům raději věnována třeba neregulovaným prašivým dluhopisům a podobným černým dírám, nechť si zodpoví každý sám.

Autoři:

Jiří Šindelář, generální ředitel a předseda představenstva MONECO investiční společnost

Petr Šimčák, Chief Investment Officer Broker Consulting

Zdroj: Fondshop.cz (redakčně upraveno)

Zdroj ilustrační fotografie: Pixabay