Marcela Garčárová se už tři roky věnuje financím v Broker Consulting. Díky Mikymu Škodovi, svému kamarádovi, se v loňském roce stala finanční konzultantkou LowCostRace a pomáhá LowCosťákům s financemi a pojištěním na cesty. A protože je dobrodružná povaha, vyzkoušela si závod i na vlastní pěst.
Závod LowCostRace je desetidenní výzva pro deset dvojic, během kterých musí procestovat co nejvíce zemí v Evropě. Jak závod přesně probíhá?
Závod je rozdělný na hlavních deset dvojic – Racepackery, a další dvojice – Joypackery. Každá z dvojic má na deset dní jen 200 euro, momentálně asi 5150 korun, a jídlo na jeden den. Dvojice mají za úkol projet co nejvíce checkpointů, které jsou rozmístěné různě po Evropě. Za každý splněný checkpoint týmy získávají body – dle náročnosti a vzdálenosti. Na druhou stranu se ale za každou utracenou korunu body strhávají. Proto se během závodu stopuje, spí, kde se dá, jí, co kdo dá – prostě lowcost. Někteří závodníci si i vydělávají buskingem – pouličním uměním. Improvizaci a kreativitě se meze nekladou, hlavní je si vydělat a neutratit výchozí budget.
Jenže to pořád není všechno, součástí závodu jsou i různé netradiční, někteří by možná řekli i šílené výzvy…
Přesně tak, týmy mohou plnit ještě denní výzvy, za které také získávají body – například stopni letadlo, vrať se s tetováním, postav sněhuláka – ten se v srpnu, kdy probíhá závod, staví báječně -, uspořádej hromadnou ranní rozcvičku, stopni si supersporťáka, dostaň se do místního rádia či novin. Vše se musí zdokumentovat a zasílat organizátorům. Člověk se tak seznámí se spoustou lidí, zpříjemní jim den, sám vystoupí z komfortní zóny a zažije věci, které by ho jinak ani nenapadlo vyzkoušet. Navíc zjistí, že lidi všude kolem nás jsou opravdu srdeční a milí. To jenom z médií má člověk pocit, že u nás u prvního stopnutí auta hrozí, že ho musí okrást a podříznout. Mimochodem – všechny výzvy, které jsem zmínila, spousta lidí opravdu zažila a splnila, třeba my jsme se spolucestující postavily sněhuláka z písku a já se pak dala „tetovat“ lihovou fixou. Vítězem závodu je pak tým s největším počtem dosažených bodů.
Jak už jste naznačila, tak i Vy jste se loňského závodu zúčastnila. Bylo to pro Vás hodně velké vystoupení z komfortní zóny?
Dosud největší, jaké jsem kdy udělala. Jela jsem s holčinou, kterou jsem vůbec neznala. Seznámily jsme se přes seznamku LowCostRace – všichni mí kamarádi mi totiž doslova řekli, že nejsou takoví magoři, aby jeli. Takže už jen jet na takový závod s někým, koho vůbec neznáte, je velká výzva. Poprvé v životě jsem stopovala, spala natajno v kempu nebo na parkovišti někde za Milánem. V Miláně jsme organizovaly na náměstí módní přehlídku. V jednom kempu nás zase nechaly spát zadarmo – zavedli nás k záchodkům, kde ukázali na konstrukci na kytky, která vypadala, že se každou chvíli zbortí, a tam jsme si natáhly hamaky. Ostatní hosté kempu celkem koukali, když si šli ráno čistit zuby.
Jeden večer jsem se seznámila s bandou cizinců, které jsem učila pár českých vět, aby mohli v Česku balit holky. Jindy nám na stopu zastavil třeba cyklista, který nám dal peníze – moc ho mrzelo, že se mu na kolo nevejdeme obě. Bylo to skvělé, spousta srandy, spousta neznámého, nikdy jsme nevěděly, kde skončíme, co budeme jíst, s kým se potkáme, ale to na tom bylo to báječné. Člověk úplně vypne od starostí, protože řeší základní věci a ne podružnosti. Díky atmosféře závodu se hecne plnit výzvy, seznámit se s dalšími lidmi a užít si zážitky, které by běžně nezažil.
Vystoupení z komfortní zóny je pro mnoho lidí nepředstavitelné, v čem vám pomohlo – z osobního i pracovního hlediska?
Z komfortní zóny jsem zvyklá běžně vystupovat, ale tohle bylo jiné. Naučila jsem se více naslouchat své intuici a dodalo mi to více odvahy do běžného života. Zjistila jsem, že když v mém životě nastane jakákoliv situace, kdy nevím kudy kam, tak to vždy nějak dopadne, zvládnu si poradit a nemusím se tím tolik stresovat, když občas nemám věci pod kontrolou. Nikdy před tím jsem nevzala stopaře. Po zkušenosti z LowCostRace je beru moc ráda a baví mě poslouchat zase jejich zážitky. Otevřelo mi to hodně oči, že lidi opravdu nejsou zlí, tak jak si spousta lidí myslí. Člověk musí následovat intuici a být otevřenější vůči jiným lidem. Naučilo mě to dělat více maličkostí v běžném životě. Už jen třeba se usmát a „prohodit pár slov“ s prodavačkou v obchodě – zkuste to a uvidíte, jak jí to zlepší jinak její všední den.
K LowCostRace jste se nedostala jako účastnice, ale jako finanční konzultantka…
Ozval se mi zakladatel LowCostRace Miky Škoda, můj kamarád, s tím, že hledá sponzory pro závod a jestli o někom nevím. Celá myšlenka závodu se mi moc líbila, ráda cestuji a po pár rozhovorech jsme zjistili, že myšlenky cestování a zdravých financí můžeme více propojit. Závod učí lidi vystupovat z komfortní zóny a cestovat za pár korun. Naopak já jako finanční konzultantka jsem tu od toho, aby lidi mohli cestovat dlouhodobě, aby mohli na cesty vyrážet, i když budou pracovat a budou mít hypotéky a rodiny. To je záležitost finančního plánování a o vytváření pasivních příjmů. Byla to příležitost, jak propojit obě strany mince.
Jak mladí cestovatelé reagují na finanční plánování, nevyděsí se?
Je to s nimi úplně o něčem jiném než s našimi běžnými klienty. Zvláště cestovatelé, kteří jedou takový závod, jsou typově lidé, kteří obecně moc neplánují. Ve spojitosti s LowCostRace se mi nejčastěji ozývají ohledně cestovního pojištění. Všeobecně pak řešíme, co dělat s penězi, které mají od rodičů například ze stavebního spoření. O plánování se s nimi moc bavit v tuto chvíli nedá. Obecně se bavíme o vytváření rezerv, protože s nimi se cestuje lépe – a to si uvědomují.
Myslíte tedy, že necestovatelé jsou k vlastním financím zodpovědnější než cestovatelé?
Jak se to vezme. Cestovatelé mají minimální výdaje, třeba pět tisíc korun měsíčně, a je pro ně běžné si odkládat prostředky stranou. Za odložené prostředky vyjedou třeba na měsíc a déle do zahraničí. Jsou pro ně cennější zážitky z cest než materiální věci. Nedá se s nimi ale řešit finanční plánování, sami vůbec netuší, kde a jak skončí. Mladí necestovatelé mají většinou vyšší výdaje, finanční plán se s nimi řeší jednodušeji. Zase mají nastavený takový životní standard, že jim cashflow většinou nedovoluje naplňovat finanční plán.
Jaké finance s mladými lidmi řešíte?
Neřeším s nimi konkrétní cíle. Spíše než na vysněný dům nazveme jejich plán jako rezerva na cokoliv. Z mé zkušenosti to vnímají lépe. Spousta mladých lidí netuší, co bude za pár let, nepřemýšlí nad tím. Ale chápou, že s rezervami se budou mít lépe a mohou se svobodněji rozhodovat, jestli v Česku vše zabalí a vyjedou na cestu kolem světa, nebo jestli se zde usadí, najdou práci, založí rodinu a vezmou si byt na hypotéku.
To skoro vypadá, že mladí cestovatelé dokážou spíš spořit a chovat se finančně zodpovědně, je to tak?
Myslím si, že vůči jejich životnímu stylu ano. Myslí na to, že vždy jedou na cestu s cestovním pojištěním. Mají zabezpečení, kdyby se jim na cestě stal úraz nebo onemocněli. Jsou naučeni si odkládat prostředky stranou. I když si spousta z nich na cestách vydělává, vždy odjíždí s rezervou na účtu. Jsem pro ně pouze jako pomocná ruka k finančním konzultacím, aby mohli věnovat svůj čas výběru nejlevnějších letenek, než zkoumat, jaké cestovní pojištění si mají vybrat.
Jak vlastně mladí lidé reagují na to, že jste finanční konzultantkou?
Možná to bude znít banálně, ale je to především o lidech. Když jsem s touto prací začínala, setkávala jsem se často s tím, že spousta mladých lidí moc nevěřila, že v práci uspěji. Pokud měl člověk tu smůlu, že se střetnul s nějakým nešikovným prodejcem finančních produktů a odnesl si negativní zkušenost, není se čemu divit, že se netváří přívětivě, když mu řeknu, že jsem finanční konzultantka. Neumí to rozlišit. Na druhou stranu jsem v této branži dlouhou dobu, trh se mění a lidi ze mě cítí, že tu práci dělám opravdu pro lidi a že mi jde hlavně o to člověku pomoci s finančním plánováním a ne z něj jen udělat „dalšího klienta, díky kterému si vydělám“. Spousta těch, kteří mne předtím od této práce zrazovali, tak jsou nyní mými klienty. V můj prospěch, si myslím, hraje velkou roli to, že jsem konzultantkou již osm let. Mnozí to vnímají tak, že tu práci asi musím dělat dobře, protože jinak bych ji tak dlouho nevydržela dělat.
Marcela Garčárová (26), finanční konzultantka Broker Consulting.
Pochází z Liberce a vystudovala Obchodní akademii – ekonomické lyceum. Dvanáct let závodně hrála volejbal a byla kapitánkou extraligového týmu. Od 19 let působí v oblasti financí, od roku 2015 působí jako finanční konzultantka v Broker Consulting.
„Díky Broker Consulting mohu více pomáhat a podporovat tak i takovéto akce, jako je LowCostRace. Působím převážně v Liberci a okolí, klienty mám ale i v Praze. LowCostRace mi ukázal, že schůzky můžu dělat třeba po skypu, takže jsem řešila finance i s holčinou z Ostravy,“ dodává ke své práci Marcela.

Kategorie: Aktuality

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *