Jirka Tomíček přišel před třema lety do Broker Consulting už jako zkušený podnikatel. Ve svých 22 letech ukončil kariéru profesionálního hokejisty a odjel do USA, kde založil úspěšný internetový obchod se skate-oblečením. Po dvou letech se vrátil do Čech, rozhodl se pro úplnou změnu oboru podnikání a začal budovat kariéru v Broker Consulting. Na konci roku 2013 dosáhl pozice Finanční specialista senior.
Jirko, o tom, jaké jsou začátky podnikání ve finančním poradenství, píšeme v OK Infu často. Ale málokdo z nás má představu o tom, co obnáší podnikatelský start v jiném oboru. Vy jste ve 22 letech rozjel úspěšný internetový obchod. Jak náročné bylo rozjet a udržet tohle podnikání?

Internetový obchod jsem tehdy rozjížděl společně s bráchou, který už delší dobu žil v USA. Potřebovali jsme vstupní kapitál, který jsme si tehdy půjčili od táty. Všechno jsme investovali do zboží, internetových stránek a velkou část také do tak zvané SEO optimalizace – to jsou služby, které vás dostanou na přední místa vyhledávačů. V té branži je totiž základem úspěchu být vidět na internetu. Ze začátku jsme si pro sebe nic nenechávali a všechno, co jsme vydělali, jsme zase investovali do zboží. Když se pak byznys rozjel, pohybovali jsme se v obratech kolem 150 tisíc měsíčně.
Když srovnáte podnikatelské začátky v e-shopu a ve finančním poradenství, co je náročnější?
V e-shopu se jednalo o pasivní prodej, kdy je člověk závislý na reklamě, internetu, cenách zboží… V našem oboru je to jednodušší. Člověk v začátku nepotřebuje ani žádný kapitál. Jen telefon. A nesmí se bát jít ke klientům. Know how a zázemí tady máme od začátku k dispozici.
Jak vás ovlivnily dva roky strávené v Americe? V čem jsou Američani jiní než Češi?
Lidé jsou tam určitě vstřícnější, přátelštější. Američané jsou také na rozdíl od nás hrdí na svoji vlast. Taky úspěch je tam vnímaný jinak. Chudí bohatším nezávidí. Váží si tam lidí, kteří něco dokázali. V Čechách je spíš trend předpokládat, že když je někdo bohatý, tak to někde nakradl. V Americe vědí, že je za tím nějaká dřina, že to nikdo nemá zadarmo.
Které zkušenosti z Ameriky se vám nejvíce hodí v současné práci?
Jsem rád, že jsem se tam naučil angličtinu. Ale především to byla výborná životní zkušenost. Když jsem tam jel, měl jsem jen na letenku a musel jsem začít úplně od nuly. Trénoval jsem ze začátku malé kluky v hokeji – z toho jsem měl pár dolarů, ale první měsíce jsem jedl jen párky v rohlíku. Když si člověk takhle sáhne na dno, dokáže si pak věcí víc vážit. U některých nováčků vidím, že si vůbec neuvědomují, jak velkou šanci tady dostávají.
Jak vás po návratu z Ameriky napadlo, že začnete s finančním poradenstvím?
V Americe jsem už nechtěl zůstat – těšil jsem se vždycky do Čech, tak jsem přemýšlel, jak se tady uživím. Měl jsem například nápad rozjet kominickou firmu (smích). Pak jsem potkal spolužáka ze střední školy Martina Bláhu, který pracoval v Brokeru. Dělal nějaké smlouvy mojí mámě, tak jsem se vyptával, jak to funguje. Sám tehdy v podstatě začínal, takže mě vzal s sebou jako prvního člověka do svého týmu.
Jaké pro vás byly začátky v úplně novém oboru?
Byly to pro mě krušné časy. Nechtěl jsem volat známým a příbuzným. Přišlo mi divné radit jim s financemi, když jsem o tom sám skoro nic nevěděl. Udělal jsem finanční plán na sobě, kamarádovi a pak jsem volal na studené kontakty. Věděl jsem, že se tím musím propracovat, abych získal nějaká doporučení. Ale bylo to peklo. Byl jsem snad nejhorší telefonista ze všech. Klepal jsem se, když jsem měl vzít telefon do ruky. Nešlo mi to, bál jsem se někam chodit a několikrát jsem to chtěl zabalit…
V jakém okamžiku se to zlomilo?
Jedním z podstatných momentů byl film Štěstí na dosah, který jsem tehdy viděl. Je o začínajícím makléři. A druhým silným faktorem byly pondělní porady u Matěje, kde všichni hlásili své výsledky. Říkal jsem si, že ti lidé přece nejsou lepší než já, takže není možné, abych to taky nezvládnul. Měl jsem chuť ukázat, co ve mně je.
Po jak dlouhé době se vám začalo dařit?
Nastoupil jsem v lednu a do dubna jsem v podstatě nic nedělal. Dokonce jsem ještě odjel na chvíli do Ameriky. Pak jsem se v dubnu setkal s Kubou Krčmářem, kterého jsem znal z minulosti z hokeje. Zjistil jsem, že v Brokeru už nějaký čas pracuje a byl tehdy už na pozici manažer senior. Říkal jsem mu, že mi to nejde, pobavili jsme se, jak to dělám, vyptával jsem se na jeho zkušenosti… Na jaře 2011 mi udělal soukromé pětihodinové školení, kde mi ukázal, jak volat, jak dělat PR1, PR2, jak vybírat doporučení… Začal jsem to dělat a během čtyř měsíců se všechno otočilo a z asistenta jsem byl manažerem.
Strach z telefonování jste tedy nakonec překonal?
V dubnu jsem začal intenzivně obvolávat databázi a v květnu už jsem to vůbec neřešil a odmítnutí jsem si nebral osobně. Když člověk dělá to, co mu nejde, ten strach úplně zmizí. Pak už jsem to vůbec neřešil a odmítnutí jsem si nebral osobně. Nešel jsem pod 13 domluvených PR1 na týden. V pátek jsem si v půl jedné vždycky sednul a dokud jsem neměl 13 domluvených schůzek na další týden, tak jsem nešel domů.
Jaká je časová náročnost práce ve finančním poradenství ve srovnání s vaším předchozím podnikáním?
Když chce být člověk úspěšný v jakémkoliv oboru, musí tomu něco obětovat. V tom srovnání mě to myslím stojí víc úsilí tady, ale ten zisk tomu odpovídá.
Finančně jste si polepšil?
Výrazně. Teď jsem úplně někde jinde. Když jsem byl v Americe, stačilo mi k životu málo – bydlení jsem měl zadarmo a moje měsíční náklady na jídlo, cestování a provoz auta byly minimální. V Broker Consulting jsem měl v minulém roce průměrné měsíční příjmy více než čtyřikrát vyšší, než je průměr v České republice. Naše práce je o dlouhodobých vztazích s klienty. Všechno má svůj čas a na prvním místě je vždy klient, ne naše výplata. Peníze za kvalitně odvedenou práci se pak dostaví.
Jak máte sám pro sebe nastavené osobní limity, abyste si udžel své příjmy?
V hlavě mám nastaveno, že musím dávat 50 bodů týdně. Když je neudělám, připadám si provinile – jako kdybych si večer nevyčistil zuby a šel spát
V čem vidíte smysl naší práce?
Pomáhat lidem, aby neplatili u institucí víc, než musí a když se jim něco stane, aby měli finanční jistotu. A aby v důchodu nebyli o žebrácké holi…
Jak jste vnímal finanční poradenství, než jste do oboru přišel?
Neměl jsem o něm ani páru, netušil jsem, jak to funguje, že existují nějaké nezávislé instituce.
Co byste poradil nováčkům, kteří stejně jako vy před třemi lety řeší nepříjemný pocit, že financím nerozumí a nemůžou nikomu radit?
Základ trávit hodně času na schůzkách. Tam člověk nasbírá nejvíc zkušeností. Ze začátku nováček moc vědět nemusí – má supervizi manažera. Na prvních schůzkách jde v podstatě jen o to získat od klienta nějaká data. Se zpracováním a PR2 jim pomáhá manažer. Všem nováčkům bych poradil se nezdržovat v kanceláři a být co nejvíce v terénu u klientů. A všude rozdávat vizitky a říkat, co děláte, a jak jste lidem prospěšní.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *