K úspěchu často vedou klikaté a trnité cesty. Ivona Bakrlíková o tom ví své. Do Broker Consulting přišla před rokem a půl v době, kdy s velkou finanční ztrátou musela ukončit své předchozí podnikání. V situaci, která by řadu lidí zlomila, se Ivona s odhodláním pustila do práce v novém oboru – finančním poradenství. Dnes ji známe jako nejlepší manažerku roku 2011. V rozhovoru velmi otevřeně hovoří nejen o radosti ze získané trofeje, ale také o tom, jak překonávala nejtěžší životní období.
Ivono, na březnovém plese Broker Consulting jste byla vyhlášena nejlepší manažerkou roku 2011. Co pro vás tento titul znamená?
Ráda vyhrávám, takže mě samozřejmě těší, že jsem první. Ale nepřikládám tomu příliš velkou důležitost. Mám hrozně ráda soutěže ve sportu, ale v práci moc nesleduji, jestli jsem nebo nejsem nejlepší. Na prvním místě je u mě kvalita práce. A samozřejmě také to, abych si vydělala peníze a byla spokojená.
Vypracovala jste se na zlatou příčku v kategorii manažerů, která je plná mladých dravých kolegů. Váš tým má přitom v současné době jen osm členů. Jak se vám daří dosahovat takové efektivity?
To je každodenní rutinní prací. Jsou tady systémové věci, které už před námi někdo vyzkoušel a které je potřeba dělat – telefonovat, aktivační dny, domlouvat schůzky, setkávat se s klienty, dělat finanční plány, zaučovat nováčky. Když má člověk tyto aktivity, nemusí koukat na to, jestli je první. Jde to v podstatě samo. Pak není problém dělat 400 bodů měsíčně. Když je to kolo rozjeté a tyto činnosti je člověk zvyklý dělat setrvačností, jde ta práce mnohem snáz, než když se zastaví a musí se znovu rozjíždět.
Těch zmíněných osm spolupracovníků pracuje ve vašem týmu dlouhodobě, nebo jsou mezi nimi i nějací nováčci?
Jsou to stálí lidé. Ale teď se chci do konce roku samozřejmě dostat výš – na oblastní ředitelku. A je mi jasné, že s osmi lidmi to nepůjde. Vím, že se teď musím zabývat nábory, abychom ty body znásobili.
Kolik lidí budete na oblastní ředitelství ještě potřebovat?
Minimálně dalších osm. To znamená zdvojnásobit tým tak, aby to zase byli stabilní lidé.
Takže už při náborech vybíráte lidi na jistotu?
Můj styl byl vzít nováčka, pořádně ho všechno naučit, aby byl 100% samostatný a abych věděla, že bude v terénu dělat profesionální práci a nebudu se za něj muset stydět. A teprve pak přijmout dalšího. I když teď budu muset vzít 2-3 najednou. Ale to zvládnu.
Co vás motivuje k tomu, abyste dosahovala stále lepších výsledků a stoupala v kariéře?
Stejně jako řada lidí v Broker Consulting jsem se k této práci dostala v situaci, kdy jsem na tom nebyla finančně zrovna nejlépe. Z dřívějška si s sebou nesu břímě z předchozího podnikání, kdy jsem málem přišla o střechu nad hlavou. Mí bývalí společníci mě nechali v dluzích, takže teď musím hodně vydělávat, abych nepřišla o to, co jsem celý život budovala. Kvůli břemeni z minulého podnikání si nemůžu dovolit jeden měsíc vypadnout a nemít peníze. Odtud možná pramení i má aktivita, protože mi nic jiného nezbývá. K tomu mě ta práce baví. A to pořád víc a víc a vidím v ní obrovský smysl.
Můžu se zeptat o jaké podnikání šlo?
Vybudovali jsme kryocentrum, takovou regenerační linku, kde byla kryokomora, velká tělocvična, solná jeskyně, fyzioterapeuti, masáže, thajské i normální. Ta práce mě hrozně bavila, ale bohužel jsme v Liberci nenanašli potřebnou poptávku. Po dvou letech to společníky přestalo bavit a skončili jsme s velkou ztrátou, která zůstala na mně.
To je tvrdá životní zkušenost. Myslím, že ne každý by se s takovou situací dokázal poprat tak, jako vy. Kde jste vzala sílu začít nové životní období v novém oboru?
Jsou to doby, na které nevzpomínám moc ráda. Nebylo to jednoduché, ale musela jsem to řešit co nejrychleji. Myslím, že lidí, kteří zažijí podobné situace je hodně. Některé to zlomí, ale to jsem si nemohla dovolit. Žila jsem sama s dcerou, která ještě studovala a nechtěla jsem přijít o svůj dům v Turnově. Když člověk musí to zvládnout, tak musí. Nic jiného nezbývá.
V té době mi zavolal můj známý, který znal také Michala Koubka. Věděl, že jsem musela skončit s podnikáním a zmínil se, že jeho kamarád v Broker Consulting hledá někoho, kdo by mu vedl v Liberci velké klientské centrum.
Jaká byla vaše reakce?
Napadlo mě: To určitě, já budu dělat finanční poradenství! Vždyť finanční poradce nikdo nechce. Ale šla jsem si tu nabídku poslechnout, protože jsem byla v situaci, kdy jsem neměla moc na výběr. Řekla jsem si, že to zkusím a uvidím.
Pokud vím, tak jste do týmu Michala Koubka přišla jako na zavolanou v situaci, kdy se mu příliš nedařilo. A váš příchod přispěl k tomu, že loňský rok byl nakonec pro jeho ředitelství extrémně úspěšný…
Je to tak. Ani jsem tehdy nevěděla, že chtěl to klientské centrum prodat. Přivedla jsem si na začátku své tři lidi a rozjela to. Tehdy mě zaučoval Michal, protože potřeboval udělat vysokou produkci hned v prosinci, kdy jsem nastoupila. Vrhli jsme se do toho tak, že jsme chodili spát třeba ve čtyři ráno a v osm už jsme byli u klientů. Bylo to hektické.
To znamená, že jste se musela hodně rychle zapracovat v oboru, který pro vás byl nový…
Když je člověk hodně v terénu, tak se hodně naučí. To říkám i svým lidem. Když budete sedět v kanceláři a budete mít čtyři schůzky týdně, tak se houby naučíte. V terénu vás to donutí sledovat všechny novinky a budete působit profesionálněji. Naučíte se mluvit a budete toho více vědět o produktech. Takže já jsem se tehdy za měsíc naučila to, co se ostatní učí třeba rok. Měli jsme 3-4 schůzky denně.
Změnila jste od té doby názor na finanční poradenství?
Ano, změnila. To je jasné. Je to tím, že finanční poradci, se kterými jsem se setkávala dříve, byli ti, kteří dělají „prasečiny“ kvůli svým provizím. Dneska už vím, že tuhle službu lidi potřebují a chtějí a když se jim udělá podle jejich potřeb, jsou za to vděční. V současné době už mi volají noví klienti sami od sebe na doporučení známých. Jsem ráda, že se nemusím stydět vyslovit jméno firmy, pro kterou pracuji a na kterou jsem čím dál tím víc hrdá pro to, co dělá pro klienty, i pro nás, spolupracovníky.
V současné době vedete klientské centrum v Liberci. Máte klienty i jinde?
Mám klienty v Liberci, Turnově, Boleslavi, Praze. Dělám v těchto městech hodně firemní obchody.
Firemní obchody jsou vaší silnou stránkou, pokud vím…
To vychází hodně z mé předchozí profese. Jako účetní a daňová poradkyně jsem to vždycky viděla z té obrácené strany. Seděla jsem ve firmách a chodili za mnou různí pojišťováci a makléři s nabídkami produktů pro zaměstnance. Funguje to z jednoho prostého důvodu. V současné době si lidé stejně někam stranou peníze dávat musí. Tak proč by to dělali z čistého příjmu, když to jde i z hrubého. Zaměstnavatele to nic nestojí a my mezi těmi lidmi navíc získáváme privátní klienty. Takže se nemusíme soustředit na studené kontakty.
Přes firemní obchody získáváte i většinu privátních klientů?
Přesně tak. Téměř každému člověku, se kterým sepíšeme firemní smlouvu, nabídneme péči o privátní finance.
Máte za sebou 22letou kariéru jako účetní a daňová poradkyně. Povolání daňového poradce je považováno za prestižní a zkoušky u komory daňových poradců jsou velmi náročné. Navíc je tato profese i dobře placená. Nebylo vám líto tento obor opustit?
Vůbec ne. Protože to je otročina. Ekonom, účetní a daňový poradce je ve firmách zpravidla po řediteli nejlépe placená funkce. Ale když si spočítáte, kolik hodin na svůj plat děláte, vůbec se to nedá srovnat s tím, jak máme zaplacenou práci tady. A hlavně jsem po těch 22 letech potřebovala časovou volnost. Teď si můžu plánovat schůzky s klienty i s nováčky podle toho, jak chci já a ne podle toho, jak to nařídí zákony.
Považujete za důležité to, že máte pro svou práci k dispozici špičkově vybavené klientské centrum? Nebo byste se obešla i bez něj?
To je základ. Na PR 1 většinou chodíme k lidem. Ale na PR 2 chceme, aby klienti přišli k nám. Prostředí dělá hodně. Lidé se tam cítí dobře a vidí, že jsme firma na úrovni. Snažíme se lidi při podepisování smluv brát k nám také proto, aby viděli, kde sídlíme. Seznámím je tam také s hypoteční specialistkou, kdyby někdy něco potřebovali. Pak k nám mají osobnější vztah.
Zmínila jste se, že teď máte více volného času než jako daňová poradkyně. Jak ho využíváte?
Stíhám třeba firemní dovolené s Brokerem (smích). Ty jsou pěkné. Byla jsem v Řecku na regatě, pak v Turecku. V červenci pojedu na další regatu, pak v září na plavbu po Středomoří a v prosinci do Dubaje. Soukromě jezdím ráda na lyže. Miluji také koně. Nejvíce svobodná se cítím v přírodě, ať už je to na horách na lyžích nebo na moři (třeba na jachtě) nebo jen v lese na houbách.
Děkuji za rozhovor.
Ptala se Eva Sadílková


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *