Začátky manažerské kariéry nejsou snadné. Manažer Martin Havlík o tom ví své, protože rozjezdy a rozpady týmu zažil několikrát. Snažil se zjistit, v čem dělá chybu, snažil se své chyby neopakovat a zkoušet nové věci. Na konci loňského roku dostal skvělou radu od Rudolfa I Gusti a ve druhém čtvrtletí 2011 už patřil mezi nejlepší manažery zemského ředitelství Petra Huška. Více se dozvíte z rozhovoru.


Martine, v oboru finančního poradenství pracujete už od roku 2004. Jakým způsobem jste se tehdy k této práci dostal?
Když jsem v roce 2004 začínal, vůbec jsem neměl ponětí o tom, jak to chodí v obchodě. Byl jsem mladý kluk, který studoval v 1. ročníku na vysoké škole. Jednou jsem potkal v hospodě Romana Huška, se kterým se znám už od základní školy a začal jsem mu vyprávět, jak hledám nějakou brigádu, abych měl na benzín do auta, které jsem dostal za maturitu. Roman mě pozorně vyslechl, a potom začal mluvit o tom, jak na tom byl úplně stejně a jak dělá už dva měsíce novou skvělou práci a jak si za ty dva měsíce vydělal na auto. Ještě ten večer padla dohoda a druhý den mě vzal Roman na pohovor k jeho bratrovi, Petru Huškovi. Dodnes se divím, že mě Petr hned nevyrazil, protože jsem se dostavil v tričku a kraťasech. Když mi dnes ve stejném úboru přijde někdo na pohovor, okamžitě ho posílám pryč (smích). Slovo dalo slovo a já se vydal se smlouvami za klienty.
Jaké byly vaše obchodní začátky? Dařilo se vám?
Tehdy se dělal úplně jiný obchod, než děláme nyní. S radostí pozoruji, jak pro nás centrála a vedení pořád připravuje další a další projekty, abychom se udrželi na prvním místě v přínosu pro klienta mezi poradenskými společnostmi. Ze začátku mi to vůbec nešlo. Roman i Petr odjeli na třítýdenní dovolenou a já zůstal úplně sám. Tři týdny jsem obíhal paneláky v Pardubicích a neprodal jsem ani jednu smlouvu. Měl jsem sto chutí se na to vykašlat, ale pořád jsem si říkal, že nemůžu skončit. Že pokud uteču z boje, tak se nebudu moci sám sobě podívat v zrcadle do očí. V té době jsem poznal, že úspěch se nedostaví hned a člověk musí hodně vydržet a hodně skousnout, aby to šlo. Protože jenom slaboch utíká z boje! Po měsíci to najednou začalo jít, prodal jsem svoje první penzijní připojištění za 100 Kč na měsíc. To byla ta pomyslná brána, kterou jsem otevřel a říkal jsem si, že pokud jsem to dokázal jednou, dokážu to kolikrát chci. A úspěchy se začaly dostavovat. Byl jsem pravidelně vyhodnocován jako jeden z nejlepších obchodníků.
Krátce po vašem nástupu jste s Romanem otevírali pobočku v Liberci…
Ano, bydlel jsem v Liberci na kolejích. Dařilo se mi tady dělat dobré obchody, tak se Roman rozhodl, že tady otevřeme pobočku. Jednou zazvonil telefon a tam Roman: „Čau mistře, stojím před kolejí a nemám kde spát, zítra půjdeme, pronajmeme kancelář a rozjedem to.“ Druhý den jsme opravdu našli malou podkrovní kancelář, ve které byla v zimě zima a létě vedro a Roman u mě na koleji bydlel asi půl roku na černo.
Tady také začala vaše manažerská kariéra?
V té době jsem už zkoušel postavit první tým, který se vzápětí rozpadl. Následně druhý tým, který se také rozpadl a potom třetí. Hádejte, jak to dopadlo s tímhle týmem.
Taky se rozpadl?
Ano. To bylo na konci roku roku 2010 a já jsem začal více přemýšlet, jak na to. Přece se ten úspěch musí jednou dostavit! Začal jsem analyzovat, proč to s těmi předchozími týmy dopadlo, tak jak to dopadlo.
Jaké byly vaše závěry?
1) nebyl jsem plně rozhodnutý, že chci opravdu dělat jenom manažerskou práci
2) neměl jsem jasnou vizi, jak bude tým vypadat, kde budeme za 1 rok, za 5 let, atd.
3) neměl jsem vytvořený a přesně definovaný systém práce v mém týmu
4) motivoval jsem lidi, kteří nechtěli být motivováni
5) pomáhal jsem lidem, kteří se dostatečně nesnažili
Postup byl potom hrozně jednoduchý: srovnat si v hlavě, co vlastně chci!! Udělat rozhodnutí, že to opravdu chci a spálit mosty, aby nebylo cesty zpět. Vytvořil jsem systém porad, tréninků, aktivačních dnů a společného telefonování, který s malými obměnami funguje dodnes.
Předpokládám, že tohle byla jen teoretická příprava a pak bylo ještě třeba naplnit skupinu, abyste na aktivačních dnech a trénincích nebyl sám…
Přesně tak. Přemýšlel jsem, jak to udělat a pak jsem na jednom školení potkal regionálního ředitele Rudolfa I Gusti a začali jsme si povídat. Rudolfova rada změnila absolutně můj pohled na věc. Řekl mi: „Pokud chceš vybudovat svoji firmu, udělej 100 pohovorů za měsíc a bude to tam.“ To bylo v prosinci 2010. Na konci toho školení, jsme si měli dát všichni předsevzetí do nového roku.
Asi tuším, jaké bylo vaše předsevzetí…
100 pohovorů! A toto předsevzetí bylo podpořeno i sázkou.
Podařilo se vám ho splnit?
Ještě na konci prosince jsem se pustil do díla. Byla to nejhorší možná doba, ale nějak se mi podařilo pohovory domlouvat. Musel jsem v té době ještě vydělat peníze na půl roku dopředu vlastním obchodem, aby mi bylo jedno, kdy začnou chodit meziprovize a v lednu se k nám přidali první bojovníci. Bylo to hodně náročné, chodil jsem jak zombie a před očima jsem neviděl nic jiného, než číslovku 100. Chodil jsem domů úplně vyřízený, ale věděl jsem, že pokud vydržím, úspěch se dostaví. Nezaměřil jsem se jenom na jeden zdroj kontaktů, ale vsadil jsem na rozložení zdrojů: inzeráty, doporučení, přímé oslovení, sociální sítě, konkurence, studenti, úřady práce, klienti. 100 pohovorů se mi nepodařilo za měsíc, podařilo se mi to za dva. Ale výsledek je skvělý. Mám kolem sebe náš Dream team, který má 20 skvělých členů a na zdi mi visí Čestné uznání pro nejlepšího manažera za 2. kvartál 2011 v ředitelství Petra Huška.
Co vás drželo nad vodou v těch nejdrsnějších chvílích?
Říkal jsem si, že není ostuda upadnou na zem, ostuda je zůstat ležet! Teď už vím, že jsme tak silní, že ať se stane cokoli, my to zvládneme. Je to i díky skvělé osobnosti Romana Huška, který nám připravil výborné prostředí v podobě nejhezčího finančního centra v republice. Lidé, kteří sem přijdou na pohovor, na první pohled vidí, že mají co do činění s úspěšnou společností. Dream teame……díky, jste skvělí!!!
Ptala se Eva Sadílková
(Rozhovor byl publikován v časopise OK Info č. 11/2011)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *