Regionální ředitel Roman Hušek třímá v rukou šachovnicový praporek. Jen za několik málo vteřin jím odmává první závod Karting cupu 4200 ve Velkých Hamrech. Pět statečných srdcí v pekelně rychlých motokárách má jediný cíl. Vyhrát, přežít a neztratit ani desetinu vteřiny na zrádném mostíku.

Každý z ředitelství 4200 Romana Huška měl už od začátku dubna v kalendáři tučně zvýrazněný termín 5. 5. 2011. Proč? Konal se totiž 1. ročník „Karting mánie – Huškovka“ ve Velkých Hamrech u Tanvaldu. Poslední týden před akcí probíhal ve znamení velkých očekávání, taktizování kdo s kým, ale i obav a to zejména těch, kteří (nebo lépe řečeno které) nikdy za volantem motokáry či dokonce automobilu neseděli/-y. Nervozita s přibližujícím se datem rostla. Často se ozývalo: „Holky, co si berete na sebe?“ nebo „Nedělej si iluze, nandáme ti to.“ apod.
Jedna skutečnost mi je však záhadou a to, kolik a komu musel Roman zaplatit, za objednávku krásného počasí. V 10:00 se to všechno před motokárovou halou sjelo (chápejte dorazilo). Vůně benzinových výparů, oleje a krásné ženy, jenž se po příjezdu převlékly do slušivých kombinéz, nemohly nechat žádného z mužských účastníků v klidu a tak se počáteční nervozita zaháněla všemi možnými způsoby.
Hvizd guru závodu zavelel k nástupu a bylo oficielně představeno složení jednotlivých teamů a harmonogram závodu. Po krátké poradě si „benjamínci za volantem“ vyzkoušeli trať i ovládání motokár. Zde bych rád poděkoval místním servismanům za velkou trpělivost při vysvětlování co je plyn, brzda a jak to funguje. Zúčastněné teamy měly rozličné strategie: od „hlavně dojet“, přes „nikomu neuhnu“ anebo „začneme naplno a v průběhu budeme zrychlovat“. Přátelství se s prvním usazením do motokár postupně vytrácelo a mnohdy jej vystřídal těžký boj „na život a na smrt“. V 11:30 byl odmáván šachovnicovým praporkem start závodu a show mohla začít.

Pravidla závodu

Závod byl rozdělený na 2 samostatná kola, přičemž v každém se jely 4 rozjížďky a v jednotlivých rozjížďkách 3-4 jezdci, z každého teamu po jednom. Každý závodník měl odjet 5 kol a poté zavítat do servisu, kde se ala „Le Mans“ střídalo. Celý team tak měl dohromady odjet 25 kol. Kdo se v životě projel motokárou ví, že vylézt z ní je mnohem obtížnější, než nasednout. Obzvláště pak, když skořepinová sedačka by měla být univerzální pro každou váhovou kategorii a spojení „ by měla“ neznamená, že také opravdu bude (viď, Péťo).

Zákeřný můstek

Atmosféra byla skvělá a každý z teamů povzbuzoval právě jedoucího kolegu či kolegyni skandováním, řvaním a zajímavými pohyby těla, které někdy hraničily s vykloubením. Agresivně se tu předjíždělo v místech, kde je místo jen pro jednu motokáru, rychlejší se tlačili na pomalejší a ti se naopak snažili všemi možnými způsoby toho za sebou nepustit a kličkovali jako zajíci. Největším kamenem úrazu se ukázal být most, kde při dojetí nedostatečnou rychlostí přicházely v úvahu dvě možnosti. Buď se pokusit najet ke kraji a „ručkováním“ po zábradlí se dostat na horizont (tento styl byl vždy odměněn bouřlivými ovacemi všech přítomných), nebo zacouvat zpět a rozjet se. Bohužel druhá možnost musela být v některých případech doplněna i o první variantu zdolání mostu a to už všichni šíleli.

V druhé rundě se přitvrdilo

Jak se později ukázalo, první „runda“ byla opravdu čajíčkem, protože ve druhé části závodu šlo už opravdu o to být nejlepší. Dřívější lechtání a přátelské mazlení dvou nárazníků přeskočilo v agresivní vysílání do gum, přetáčení nevhodných konkurentů a zařazování zpáteček na soupeřově motokáře na mostě. Adrenalin provedl s každým své a ve vzduchu viselo známé rčení z jedné české trilogie: „Tady poteče krev, velebnosti!“ Zajížděly se skvělé časy a mnozí závodníci se snažili vymačkat z motokáry i to, co v ní nikdy nebylo. Zápolení vrcholilo. Naštěstí se prorokované nenaplnilo až na pár nepříjemných menších úrazů, kde však po uvědomění si existence vlastního rizikového pojištění slzy vystřídal úsměv. Po dojetí posledního závodníka se úleva mísila s obrovskou nervozitou a očekáváním, jak se jen který team umístil. Celkové výsledky byly jedním velkým překvapením, obzvláště pak Girls team, kde se závodnice umístily na šestém místě z jedenácti. Pořadí často bylo otázkou několika málo vteřin, viz. rozdíl mezi druhým a třetím místem. Sláva vítězům a čest poraženým v prvním ročníku Karting mánie – Huškovka byla opravdu na místě a dle předběžných zpráv se jistě dočkáme dalších ročníků s tím, že místa klání se budou měnit. Mě osobně tento ročník velice zaujal a již se nemohu dočkat pokračování, protože jsme si celkově jako druzí vytyčili jediný cíl pro příští setkání a to být nejlepší. A my budeme, to si pište.

Pokračování U Kačáka

Motokárový závod byl předehrou pro večerní již nemotorový program v penzionu „U Kačáka“ v Bedřichově. Samotný přesun však pro mnohé nebyl tak jednoduchý, protože po přesedlání za volant silničních vozů jim ty jejich připadaly kolébavé, že nezatáčí a nezrychlují. Naštěstí se s tím všichni poprali a dorazili na místo určení, kde na ně čekalo několik zajímavých aktivit. Dle chuti si člověk mohl na chvíli převtělit do kůže spidermana a šplhat po síti z lan do několikametrové výšky anebo pro šprýmaře a všeobecné veselí tu byl připraven tzv. bungeerunning. Vtip spočívá v tom, že jste uvázáni na bungee lano a máte prostý úkol, dostat se co nejdále. Nejprve se rozběhnete, pak zpomalíte do jednotlivých kroků abyste se s přibývajícím odporem lana nakonec škrábali, plazili a jinak vrtěli na místě. Poslední ze zábavných aktivit byla „polenová“ hra cube – původem ze Švédska. Polenová neznamená, že by hra byla určena pro ty méně nadané, nýbrž že se opravdu hraje s kameny ze dřeva a popravdě nebýt přímého přenosu utkání české hokejové reprezentace na MS 2011, hráli by tam někteří i po tmě.

A co se dělo večer…?

Večerní program s grilováním byl již zúžen a nemusím asi popisovat, co bylo hlavní náplní. Pro jistotu, aby nedošlo k mýlce – samozřejmě šlo o pracovní pohovory 1:1, 1:2, 2:2, 2:4 atd., které pokračovaly dle náročnosti tématu do pozdních večerních a brzkých ranních hodin.
Abychom měli možnost zažít více takových povedených akcí, musíme se také zapojit a udělat radost na oplátku my Romanovi. Každý z ředitelství 4200 ví, vytěsněním kterých rezerv vyloudíme našemu „regionálnímu“ úsměv na tváři.
Martin „Dudu“ Dudáš

Další fotografie z Karting cupu 4200 najdete ve webgalerii na tomto odkazu:

http://brokerconsulting.rajce.idnes.cz/Motokary_-_reditelstvi_Romana_Huska/

Složení týmů:


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *